Neurochirurgie
Operační technika, základní výkony v neurochirurgii
Operační technika v neurochirugii má svá specifika, která vychází z anatomických a fyziologických podmínek nervového systému. Na počátku operace je nutno překonat jeho ochranné kostěnné a vazivové obaly, dále následuje vlastní výkon na mozku či míše a konec operace je věnován rekonstrukci s vodotěsným uzávěrem původních obalů nervového systému. Kromě základních operačních výkonů se většina operaci provádí mikrochirurgickou operační technikou. Nezbytnou podmínkou, kromě zvládnutí mikrochirurgické operační techniky, je nutnost adekvátního technického vybavení operačního sálu. Především v neuroonkologii se dále užívá řada přístrojů (neuronavigace, elektrofyziologický monitoring, peroperační zobrazovací metody), které pomáhají zvýšit radikalitu a bezpečnost resekčních výkonů.
Transnazální exstirpace adenomu hypofýzy
Hypofýza se nachází v tureckém sedle. Skládá se ze dvou částí – přední (adenohypofýza) a zadní (neurohypofýza). Pomocí stopky se připojuje k hypotalamu. Nad hypofýzou se nachází křížení zrakových nervů (chiasma opticum). Hypotalamo-hypofyzární systém produkuje řadu hormonů, které řídí činnost ostatních žláz s vnitřní sekrecí. Nejčastěji vyskytujícím se nádorem hypofýzy je adenom. Jeno maligní varianta, karcinom, je naštěstí vzácná. Příznaky, kterými se nádor projevuje, závisí na tom, zda je nádor hormonálně aktivní (funkční adenomy) nebo hormonálně inaktivní (afunkční adenomy). Nadprodukce jednotlivých hormonů se projevuje typickými příznaky, např. akromegalie u nadprodukce růstového hormonu u dospělých. Projevit se tak mohou už poměrně malé nádory, označované jako mikroadenomy (do 10 mm). Naopak afunkční adenomy se klinicky většinou manifestují při větší velikosti a označují se jako makroadenomy (10 mm a více). Způsobující potíže tlakem na chiasma opticum, kdy bývá typickým nálezem porucha zraku charakteru bitemporální hemianopsie. K operaci jsou indikovány symptomatické nádory, tj. s hormonální nadprodukcí nebo působící zrakové potíže, popřípadě se dotýkající se zrakových struktur. Vzhledem anatomickým poměrům a vlastnostem nádoru (relativně křehký a měkký nádor) se využívá transnazálního přístupu pomocí endoskopu (alternativou je použití operačního mikroskopu). Principem operace je zavedení endoskopu do nosní dutiny, snesení přední stěny sfenoidální dutiny a po proniknutí do této dutiny snesení spodiny tureckého sedla. Po incizi tvrdé plény se pak pomocí nástrojů odstraňuje nádorová tkáň. Defekt v tvrdé pleně se ošetří plastikou, která se utěsní tkáňovým lepidlem, a zavede se dočasná tamponáda.
Implantace ventrikuloperitoneálního shuntu
Implantace ventrikuloperitoneálního shuntu je operace, která se provádí u pacientů s hydrocefalem. I když se jedná o univerzální výkon použitelný u všech typů hydrocefalu, používá se především u komunikujícího (neobstrukčního) hydrocefalu, protože u pacientů s obstrukčním hydrocefalem se preferuje endoskopické ošetření. Principem je zavedení ventrikulárního katétru do komorového systému. Ten je pak napojen na ventil, který reguluje odtok mozkomíšního moku z nitrolebí. Nejčastěji bývá umístěn za uchem. Z druhého konce ventilu pak vede peritoneální katétr, který je zaveden do dutiny břišní, kde se nadbytečný mok vstřebává.
Funkční testy u normotezního hydrocefalu
Normotenzní hydrocefalus je specifickou formou komunikujícího hydrocefalu, kdy je dilatace komorového systému doprovázena poruchou chůze, demencí a sfinkterovými potížemi při normálním tlaku při lumbální punkci. Všechny tři příznaky se vyskytují pouze u necelé poloviny pacientů. Hlavním příznakem je porucha chůze. Diferenciální diagnostika je obtížná, protože řada nemocí může mít podobné příznaky. Proto byly do klinické praxe zavedeny funkční testy, které se využívají při diagnostice a předpovědi efektu případné zkratové operace. Používají se nejčastěji tři testy. Tzv. tap test, tj. lumbální punkce s odpuštěním 30-50 ml mozkomíšního moku. Při zlepšení klinického stavu po odpuštění mozkomíšního moku je pak pacient indikován k operaci. Dále lumbální infuzní test, který testuje schopnost vstřebávat mozkomíšní mok. Při prokázání poruchy vstřebávání je pak pacient indikován k operaci. Třetím testem je zevní lumbální drenáž, při které se po dobu 3-5 dní odpouští mozkomíšní mok, a při zlepšení klinického stavu se pacient indikuje k operaci. Testy se mohou používat jednotlivě nebo kombinovaně, například lumbální infuzní test a zevní lumbální drenáž.
Endoskopická ventrikulostomie třetí komory
Endoskopická ventrikulostomie třetí komory je operace, která se provádí u pacientů s obstrukčním hydrocefalem. Jedná se o miniinvazivní metodu s vysokým procentem úspěšnosti a minimálními komplikacemi. Principem je provedení stomie (otvoru) pomocí endoskopu na spodině třetí komory v oblasti tzv. tuber cinereum, kde se jejím provedením vytvoří alternativní cesta proudění mozkomíšního moku v případě obstrukce v komorovém systému.
Chronický subdurální hematom – trepanace
Chronický subdurální hematom je krvácení mezi tvrdou plenou a arachnoideou. Subdurální prostor za fyziologických okolností není patrný. Zdrojem krvácení bývají nejčastěji přemosťující žíly, k jejichž přetržení může docházet i při malém traumatu. Postihuje především pacienty s atrofií mozku (starší pacienti) a poruchou srážlivosti krve (např. warfarinizovaní pacienti). Zpočátku vzniká malé koagulum, které nemusí činit pacientovi potíže. V průměru za 3-4 týdny se objevují první klinické potíže, například bolesti hlavy, zmatenost, hemiparéza apod. Důvodem je, že došlo k rozpuštění koagula, které díky své vysoké osmolalitě nasává vodu z okolních tkání a dochází tak k výraznému nárůstu objemu patologické tekutiny v subdurálním prostoru. V těchto případech je nutné pak odstranit staré krvácení. Principem operace je provedení trepanace (návrtu) – vyvrtání asi 1 cm otvoru do kosti, protnutí tvrdé pleny a odstranění hematomu s využitím laváže. K odvedení zbytku starého krvácení po provedené laváži se relativně často zavádějí drény do subdurálního prostoru. Stlačená mozková tkáň se rozvíjí postupně, ale počínající zlepšení bývá často vidět již bezprostředně po operaci.
Základy neuroanatomie a nervových drah
Elektronická skripta "Základy neuroanatomie a nervových drah" podávají přehledný výklad základního strukturálního uspořádání nervové soustavy, který je nezbytný k pochopení její funkce. Základní informace o struktuře a funkcích nervové soustavy jsou nutné pro studenta medicíny a lékaře nejen pro specializaci v neurologii, ale pro všechny medicínské obory. Skripta jsou zpracována v oblíbeném wiki formátu, který usnadňuje orientaci uživatelům a zároveň umožňuje rychlou aktualizaci autorům.
Záznam vybrané operační léčby v dětské chirurgii a neurochirurgii
Vizuální zážitek a osobní zkušenost je jedna z nejlepších forem výuky. Je to vlastně poslední předstupeň před tím, aby uvedený výkon mohl provést člověk sám. V rámci chirurgie platí tato skutečnost ještě více, proto je nezbytně nutné, aby v dnešní moderní době existovala k základní chirurgické problematice výuková videa. Vedení dětské chirurgie a neurochirurgie se rozhodlo zpracovat první výukové materiály tohoto formátu (v rámci hlavních specializací) a navázat je na systém OPTIMED, který je jakousi databází toho, co se studenti mají naučit v průběhu svého studia. Jedná se o základní operace v dětské chirurgii (apendektomie), traumatologii (zlomenina lokte, zlomenina předloktí), urologii (operace hydronefrózy) a hrudní chirurgie (operace vpáčeného hrudníku). Materiál je určen pro studenty předmětu Chirurgie I a II ve 4. ročníku. Dále se jedná o specializované neurochirurgické výkony (operace krční páteře, kraniektomie, subdurální krvácení, mozkový a míšní tumor, cévní malformace mozku). Materiál je určen pro studenty předmětu Chirurgie III v 5. ročníku.
Perimetrie
Perimetrie je důležitou vyšetřovací metodou nejen v oftalmologii, ale i neurologii či neurochirurgii. Schopnost vyšetření správně indikovat, provést a interpretovat je přitom rozhodující pro maximální využití všech informací, které může perimetrie nabídnout. V knize jsou popsány principy perimetrie s důrazem na nejrozšířenější statickou perimetrii, postupy při vyšetření a analýze nálezů v zorném poli, moderní perimetrické metody používané zejména pro časnou diagnostiku glaukomu a také typické nálezy v zorném poli u různých očních onemocnění.
Akutní stavy v neurochirurgii
V současné době je neurochirurgická tématika rozptýlena do několika předmětů studia na lékařské fakultě - například chirurgie, neurologie a akutní medicína. Toto platí i pro problematiku akutních stavů v neurochirurgii. Cílem dokumentu je praktický pohled na urgentní stavy v neurochirurgii, se kterými se může setkat lékař nejrůznějších specializací , a které vyžadují akutní neurochirurgickou konzultaci a řešení pro riziko vzniku závažného nezvratného neurologického deficitu nebo ohrožení života nemocného. Autoři rovněž v poznámkách prezentují praktický pohled na základní atypické rysy klinického nebo radiologického obrazu vybraných neurochirurgických urgentních stavů, které mohou vést k diagnostickým potížím, neadekvátní volbě léčebného postupu nebo oddálení neurochirurgické konzultace. Právě tento praktický pohled postavený na ilustrativních kasuistikách doplňuje poznatky, které studenti získávají při výuce chirurgie, neurologie, urgentní medicíny a v menší míře i jiných oborů.
English version
Vyhledávání