Neurologická klinika, LF MU a FN Brno, http://www.fnbrno.cz/nk

Degenerativní cervikální myelopatie je závažné onemocnění, které vzniká (většinou postupně progredující) kompresí krční míchy. Ta je vyvolána rozvojem degenerativních změn – tzv. krční spondylózou, která postihuje kostní, vazivové i chrupavčité struktury a vede ke statickému či dynamickému útlaku míchy a jejích cév. Toto onemocnění je i v současné době prozatím nedostatečně diagnostikováno, přestože se jedná o nejčastější netraumatické míšní postižení u lidí starších 14 let. Pokud není adekvátně léčeno, tak může vést až k nevratnému postižení nervových struktur a manifestovat se těžkou poruchou hybnosti až úplnou imobilizací pacienta. Smyslem této monografie je upozornit na existenci degenerativní cervikální myelopatie a shrnout dosavadní poznatky o diagnostice a léčbě tohoto závažného onemocnění.

Učební text je zaměřen na základy obecné neurologie v rozsahu určeném pro potřeby studentů bakalářského studia ošetřovatelství a porodní asistence. Poskytuje základní informace o funkčním a anatomickém uspořádání nervového systému, typech jeho poruch a možnostech vyšetření. Důraz je kladen na klinické projevy postižení jednotlivých funkčních či anatomických systémů (v relevantních případech včetně případných ošetřovatelských problémů a vhodného přístupu k nim) a také na používané vyšetřovací metody, a to zejména z hlediska jejich kontraindikací a možných komplikací, s nimiž se ošetřovatelský personál může setkat.

Učební text je zaměřen na základy speciální neurologie v rozsahu určeném pro potřeby studentů bakalářského studia ošetřovatelství a porodní asistence. Poskytuje základní informace o nejčastějších typech neurologických onemocnění dospělého i dětského věku. Důraz je kladen na klinické projevy jednotlivých onemocnění s cílem zajistit jejich správné rozpoznání ošetřujícím personálem v odpovídající klinické situaci (v relevantních případech včetně případných ošetřovatelských problémů a vhodného přístupu k nim). Pozornost je věnována také diagnostickým a terapeutickým možnostem jednotlivých diagnostických jednotek.

Atlas bude sloužit k pre- i postgraduální výuce. Cílovou skupinou jsou především studenti lékařské fakulty a medicínsky orientovaných směrů bakalářského studia (ošetřovatelství, rehabilitace aj.), ale i lékaři a další pracovníci řady medicínských oborů: neurologie, psychiatrie, rehabilitace, geriatrie aj. Atlas však může najít uplatnění i mezi pregraduálními studenty a specialisty některých dalších oborů zabývajících se diagnostikou a léčbou kognitivních poruch, zejména logopedie a psychologie. Vzhledem k multidisciplinárnímu charakteru projektu se na jeho tvorbě podílejí kliničtí neurologové, logoped a radiolog za technické spolupráce pracovníků Institutu biostatistiky a analýz.

Jedná se o učební text určený jednak studentům LF, dále lékařům v postgraduálním vzdělávání i lékařům, kteří se chtějí podrobněji seznámit s problematikou roztroušené sklerózy. Roztroušená skleróza mozkomíšní (RS) je chronické, zánětlivé, demyelinizační onemocnění centrálního nervového systému (CNS) postihující mozek, míchu a optické nervy. Poprve byla popsána již v roce 1868 Jean-Martin Charcotem v patologických studiích pod názvem sclérose en plagues. Typickou známkou RS je opakující se demyelinizace CNS, diseminovaná v prostoru a čase. V současnosti postihuje celosvětově asi 2,5 miliónu lidí a je hlavní příčinou neurologické invalidity mladých dospělých osob. Navíc incidence a prevalence této choroby v posledních letech stále mírně stoupá. V posledních desetiletích došlo na základě intenzivního výzkumu k výraznému posunu v diagnostice a léčbě tohoto invalidizujícího onemocnění. Původní diagnostická kritéria se opírala především o klinický obraz a vyšetření mozkomíšního moku. Další vývoj laboratorních a zejména zobrazovacích metod významně napomámá diagnostikovat onemocnění již ve velmi časném stadiu a podstatně se uplatňuje také v diferenciální diagnostice. Magnetická rezonance (MR) a její pokročilé metody zobrazení, například magnetizační transfer, difuzně vážený obraz, spektroskopie, funkční MR, pulzní sekvence, relaxometrie a další umožňují hodnotit stupeň poškození tkáně, její reparaci, mozkovou atrofii a také účinnost imunomodulační terapie. Cílem této práce, která vychází z nejnovějších vědeckých poznatků, je shrnutí současných vědomostí, které se týkají diagnostiky, diferenciální diagnostiky a léčby této choroby. Vývoj nové, ještě účinnější, specifické farmakoterapie může podstatně zlepšit prognózu tohoto závažného onemocnění.