Vybrané kapitoly z neurochirurgie

Operační technika, základní výkony v neurochirurgii

Autoři: Marek Sova, Pavel Fadrus, Václav Vybíhal, Martin Smrčka

Operační technika v neurochirugii má svá specifika, která vychází z anatomických a fyziologických podmínek nervového systému. Na počátku operace je nutno překonat jeho ochranné kostěnné a vazivové obaly, dále následuje vlastní výkon na mozku či míše a konec operace je věnován rekonstrukci s vodotěsným uzávěrem původních obalů nervového systému. Kromě základních operačních výkonů se většina operaci provádí mikrochirurgickou operační technikou. Nezbytnou podmínkou, kromě zvládnutí mikrochirurgické operační techniky, je nutnost adekvátního technického vybavení operačního sálu. Především v neuroonkologii se dále užívá řada přístrojů (neuronavigace, elektrofyziologický monitoring, peroperační zobrazovací metody), které pomáhají zvýšit radikalitu a bezpečnost resekčních výkonů.

Výukové video se týká základních výkonů v neurochirurgii. Na začátku je úvod do problematiky neurochirurgické operační techniky s vysvětlením specifik vybavení neurochirurgického operačního sálu. Zvláštní pozornost je věnována i problematice polohování a fixace pacienta před neurochirurgickým operačním výkonem. Součástí videoprezentace jsou celkem čtyři výuková videa. Na prvním z nich je dobře zobrazena fixace hlavy pacienta do Mayfieldovy hlavové svorky. Druhé video je věnováno základnímu neurochirurgickému výkonu, trepanaci lebky, v tomto případě pro nález chronického subdurálního hematomu. Třetí video dokumentuje implantaci zevní komorové drenáže při obstrukčním hydrocefalu a poslední čtvrté video dobře dokumentuje celý průběh provedení osteoplastické kraniotomie lebky, v tomto případě u pacientky s traumatickým akutním subdurálním krvácením.

Chronický subdurální hematom – trepanace

Autoři: Václav Vybíhal, Pavel Fadrus, Marek Sova, Martin Smrčka

Chronický subdurální hematom je krvácení mezi tvrdou plenou a arachnoideou. Subdurální prostor za fyziologických okolností není patrný. Zdrojem krvácení bývají nejčastěji přemosťující žíly, k jejichž přetržení může docházet i při malém traumatu. Postihuje především pacienty s atrofií mozku (starší pacienti) a poruchou srážlivosti krve (např. warfarinizovaní pacienti). Zpočátku vzniká malé koagulum, které nemusí činit pacientovi potíže. V průměru za 3-4 týdny se objevují první klinické potíže, například bolesti hlavy, zmatenost, hemiparéza apod. Důvodem je, že došlo k rozpuštění koagula, které díky své vysoké osmolalitě nasává vodu z okolních tkání a dochází tak k výraznému nárůstu objemu patologické tekutiny v subdurálním prostoru. V těchto případech je nutné pak odstranit staré krvácení. Principem operace je provedení trepanace (návrtu) – vyvrtání asi 1 cm otvoru do kosti, protnutí tvrdé pleny a odstranění hematomu s využitím laváže. K odvedení zbytku starého krvácení po provedené laváži se relativně často zavádějí drény do subdurálního prostoru. Stlačená mozková tkáň se rozvíjí postupně, ale počínající zlepšení bývá často vidět již bezprostředně po operaci.

Výukové video se týká trepanace u chronického subdurálního hematomu. Na začátku je úvod do problematiky a základní informace o chronickém subdurálním hematomu. Jedná se o krvácení mezi tvrdou plenou a arachnoideou. Subdurální prostor za fyziologických okolností není patrný. Zdrojem krvácení bývají nejčastěji přemosťující žíly, k jejichž přetržení může docházet i při malém traumatu. Postihuje především pacienty s atrofií mozku (starší pacienti) a poruchou srážlivosti krve (např. warfarinizovaní pacienti). Zpočátku vzniká malé koagulum, které nemusí činit pacientovi potíže. V průměru za 3-4 týdny se objevují první klinické potíže, například bolesti hlavy, zmatenost, hemiparéza apod. Důvodem je, že došlo k rozpuštění koagula, které díky své vysoké osmolalitě nasává vodu z okolních tkání a dochází tak k výraznému nárůstu objemu patologické tekutiny v subdurálním prostoru. V těchto případech je nutné pak odstranit staré krvácení. Principem operace je provedení trepanace (návrtu) – vyvrtání asi 1 cm otvoru do kosti, protnutí tvrdé pleny a odstranění hematomu s využitím laváže. K odvedení zbytku starého krvácení po provedené laváži se relativně často zavádějí drény do subdurálního prostoru. Stlačená mozková tkáň se rozvíjí postupně, ale počínající zlepšení bývá často vidět již bezprostředně po operaci. Celá operace je pak zachycena na videu.

Endoskopická ventrikulostomie třetí komory

Autoři: Václav Vybíhal, Pavel Fadrus, Marek Sova, Martin Smrčka

Endoskopická ventrikulostomie třetí komory je operace, která se provádí u pacientů s obstrukčním hydrocefalem. Jedná se o miniinvazivní metodu s vysokým procentem úspěšnosti a minimálními komplikacemi. Principem je provedení stomie (otvoru) pomocí endoskopu na spodině třetí komory v oblasti tzv. tuber cinereum, kde se jejím provedením vytvoří alternativní cesta proudění mozkomíšního moku v případě obstrukce v komorovém systému.

Výukové video se týká endoskopické ventrikulostomie třetí komory. Na začátku je úvod do problematiky a základní informace vysvětlující následující video z operace, která se provádí u pacientů s obstrukčním hydrocefalem. Jedná se o miniinvazivní metodu s vysokým procentem úspěšnosti a minimálními komplikacemi. Principem je provedení stomie (otvoru) pomocí endoskopu na spodině třetí komory v oblasti tzv. tuber cinereum, kde se jejím provedením vytvoří alternativní cesta proudění mozkomíšního moku v případě obstrukce v komorovém systému.

Funkční testy u normotenzního hydrocefalu

Autoři: Václav Vybíhal, Pavel Fadrus, Marek Sova, Martin Smrčka

Normotenzní hydrocefalus je specifickou formou komunikujícího hydrocefalu, kdy je dilatace komorového systému doprovázena poruchou chůze, demencí a sfinkterovými potížemi při normálním tlaku při lumbální punkci. Všechny tři příznaky se vyskytují pouze u necelé poloviny pacientů. Hlavním příznakem je porucha chůze. Diferenciální diagnostika je obtížná, protože řada nemocí může mít podobné příznaky. Proto byly do klinické praxe zavedeny funkční testy, které se využívají při diagnostice a předpovědi efektu případné zkratové operace. Používají se nejčastěji tři testy. Tzv. tap test, tj. lumbální punkce s odpuštěním 30-50 ml mozkomíšního moku. Při zlepšení klinického stavu po odpuštění mozkomíšního moku je pak pacient indikován k operaci. Dále lumbální infuzní test, který testuje schopnost vstřebávat mozkomíšní mok. Při prokázání poruchy vstřebávání je pak pacient indikován k operaci. Třetím testem je zevní lumbální drenáž, při které se po dobu 3-5 dní odpouští mozkomíšní mok, a při zlepšení klinického stavu se pacient indikuje k operaci. Testy se mohou používat jednotlivě nebo kombinovaně, například lumbální infuzní test a zevní lumbální drenáž.

Výukové video se týká funkčních testů u normotenzního hydrocefalu. Na začátku je úvod do problematiky a základní informace o normotenzním hydrocefalu. Je to specifická forma komunikujícího hydrocefalu, kdy je dilatace komorového systému doprovázena poruchou chůze, demencí a sfinkterovými potížemi při normálním tlaku při lumbální punkci. Všechny tři příznaky se vyskytují pouze u necelé poloviny pacientů. Hlavním příznakem je porucha chůze. Diferenciální diagnostika je obtížná, protože řada nemocí může mít podobné příznaky. Proto byly do klinické praxe zavedeny funkční testy, které se využívají při diagnostice a předpovědi efektu případné zkratové operace. Používají se nejčastěji tři testy. Tzv. tap test, tj. lumbální punkce s odpuštěním 30-50 ml mozkomíšního moku. Při zlepšení klinického stavu po odpuštění mozkomíšního moku je pak pacient indikován k operaci. Dále lumbální infuzní test, který testuje schopnost vstřebávat mozkomíšní mok. Při prokázání poruchy vstřebávání je pak pacient indikován k operaci. Třetím testem je zevní lumbální drenáž, při které se po dobu 3-5 dní odpouští mozkomíšní mok, a při zlepšení klinického stavu se pacient indikuje k operaci. Testy se mohou používat jednotlivě nebo kombinovaně, například lumbální infuzní test a zevní lumbální drenáž. Tyto dva testy jsou pak zachyceny na instruktivním videu.

Implantace ventrikuloperitoneálního shuntu

Autoři: Václav Vybíhal, Pavel Fadrus, Marek Sova, Martin Smrčka

Implantace ventrikuloperitoneálního shuntu je operace, která se provádí u pacientů s hydrocefalem. I když se jedná o univerzální výkon použitelný u všech typů hydrocefalu, používá se především u komunikujícího (neobstrukčního) hydrocefalu, protože u pacientů s obstrukčním hydrocefalem se preferuje endoskopické ošetření. Principem je zavedení ventrikulárního katétru do komorového systému. Ten je pak napojen na ventil, který reguluje odtok mozkomíšního moku z nitrolebí. Nejčastěji bývá umístěn za uchem. Z druhého konce ventilu pak vede peritoneální katétr, který je zaveden do dutiny břišní, kde se nadbytečný mok vstřebává.

Výukové video se týká implantace ventrikuloperitoneálního shuntu. Na začátku je úvod do problematiky a základní informace vysvětlující následující video z operace, která je použitelná u všech typů hydrocefalu.

Transnazální exstirpace adenomu hypofýzy

Autoři: Václav Vybíhal, Karel Máca, Milan Vidlák, Pavel Fadrus, Martin Smrčka

Hypofýza se nachází v tureckém sedle. Skládá se ze dvou částí – přední (adenohypofýza) a zadní (neurohypofýza). Pomocí stopky se připojuje k hypotalamu. Nad hypofýzou se nachází křížení zrakových nervů (chiasma opticum). Hypotalamo-hypofyzární systém produkuje řadu hormonů, které řídí činnost ostatních žláz s vnitřní sekrecí. Nejčastěji vyskytujícím se nádorem hypofýzy je adenom. Jeno maligní varianta, karcinom, je naštěstí vzácná. Příznaky, kterými se nádor projevuje, závisí na tom, zda je nádor hormonálně aktivní (funkční adenomy) nebo hormonálně inaktivní (afunkční adenomy). Nadprodukce jednotlivých hormonů se projevuje typickými příznaky, např. akromegalie u nadprodukce růstového hormonu u dospělých. Projevit se tak mohou už poměrně malé nádory, označované jako mikroadenomy (do 10 mm). Naopak afunkční adenomy se klinicky většinou manifestují při větší velikosti a označují se jako makroadenomy (10 mm a více). Způsobující potíže tlakem na chiasma opticum, kdy bývá typickým nálezem porucha zraku charakteru bitemporální hemianopsie. K operaci jsou indikovány symptomatické nádory, tj. s hormonální nadprodukcí nebo působící zrakové potíže, popřípadě se dotýkající se zrakových struktur. Vzhledem anatomickým poměrům a vlastnostem nádoru (relativně křehký a měkký nádor) se využívá transnazálního přístupu pomocí endoskopu (alternativou je použití operačního mikroskopu). Principem operace je zavedení endoskopu do nosní dutiny, snesení přední stěny sfenoidální dutiny a po proniknutí do této dutiny snesení spodiny tureckého sedla. Po incizi tvrdé plény se pak pomocí nástrojů odstraňuje nádorová tkáň. Defekt v tvrdé pleně se ošetří plastikou, která se utěsní tkáňovým lepidlem, a zavede se dočasná tamponáda.

Výukové video se týká transnazální exstirpace adenomu hypofýzy. Na začátku je úvod do problematiky a základní informace vysvětlující následující video z operace.

Awake kraniotomie – operace nádoru mozku s bdělou fází

Autoři: Eduard Neuman, Marek Sova, Václav Vybíhal, Milena Košťálová, Kateřina Procházková, Andrea Doleželová, Pavel Fadrus, Martin Smrčka

Awake operace mozku, tzv. operace s bdělou fází, je typem chirurgického výkonu prováděném na mozku zatímco je pacient při vědomí a bdělý. Používá se k léčbě některých mozkových (neurologických) onemocnění jako jsou mozkové nádory nebo epilepsie. Pokud je nádor v blízkosti důležitých center, například řečových nebo motorických, center souvisejících s kognitivními schopnostmi nebo nebo emocemi, je nezbytné z důvodu dobrého výsledku operace pacienta během výkonu vzbudit.

Výukové video se týká tzv. awake operace, operace s bdělou fází. Na začátku je úvod do problematiky a základní informace vysvětlující následující video z operace, která se provádí u pacientů s určitým typem nádorů v blízkosti funkčně důležitých center. Principem je vzbuzení pacienta během operace a testování funkcí, které chceme zachovat.

Subarachnoidální krvácení z mozkového aneuryzmatu

Autoři: Ondřej Navrátil, Karel Svoboda, Vilém Juráň, Martin Smrčka

Subarachnoidální krvácení je závažným stavem s relativně vysokou mortalitou i v současné době. Nejčastější příčinou bývá ruptura aneuryzmatu. Jeho ošetření během 72 hodin hraje základní roli v terapii a její úspěšnosti. Ošetření je možné chirurgicky nebo endovaskulárně. Základem chirurgické terapie je tzv. clipping, tj. naložení svorky na aneuryzma. Endovaskulárně je pak možné výduť ošetřit coilingem (vyplnění spirálami) nebo zavedením stentu, při komplikovaných poměrech popřípadě kombinací obou těchto technik.

Výukové video se týká provedení clippingu aneuryzmatu. Na začátku je úvod do problematiky a základní informace vysvětlující následující video z operace, která se provádí u pacientů s rupturou aneuryzmatu. Principem je naložení svorky na aneuryzma a jeho vyřazení z oběhu. Efekt chirurgické terapie je trvalý a není třeba opakovaných kontrol zobrazovacími metodami.

Piální arteriovenózní malformace mozku

Autoři: Ondřej Navrátil, Karel Svoboda, Vilém Juráň, Martin Smrčka

Mozkové arteriovenózní malformace (AVM) jsou klubíčkem abnormálních krevních cév, které spojují artérie a vény mozku. Mozkové AVM jsou vzácné a postihují méně než jedno procento populace. Většina lidí se s nimi narodí, ale někteří jej mohou příležitostně získat během jejich života. U některých lidí se mozkové AVM projevují symptomy jako jsou bolesti hlavy nebo epileptický záchvat. AVM jsou běžně zjištěné při vyšetřování z jiných důvodů nebo jako následek ruptury mozkových cév, která je příčinou krvácení. AVM jsou obvykle diagnostikována kombinací magnetické rezonance a angiografie. Možnosti léčby mozkových AVM (prasklých či neprasklých) zahrnují observaci nebo různé terapeutické techniky, jako je mikrochirurgická technika, endovaskulární embolizace a stereotaktická radioterapie samotná nebo v kombinaci s další metodou.

Výukové video se týká se chirurgického ošetření arteriovenózní malformace. Na začátku je úvod do problematiky a základní informace vysvětlující následující video z operace, která se provádí u pacientů s AVM. Principem je odstranění AVM z kraniotomie. Nejprve je nutno vyhledat zásobující artérie, postupně resekovat nidus a naposledy pak ošetřit žilní drenáž.

Odkaz		Datum	Přístupnost [?]	Klinicky citlivé [?]	Licence
Operační technika, základní výkony v neurochirurgii		21.6.2019	uživatel vzdělávací sítě MEFANET	–
Chronický subdurální hematom – trepanace		28.5.2019	uživatel vzdělávací sítě MEFANET	–
Endoskopická ventrikulostomie třetí komory		28.5.2019	uživatel vzdělávací sítě MEFANET	–
Funkční testy u normotenzního hydrocefalu		9.2.2021	uživatel vzdělávací sítě MEFANET	–
Implantace ventrikuloperitoneálního shuntu		28.5.2019	uživatel vzdělávací sítě MEFANET	–
Transnazální exstirpace adenomu hypofýzy		21.6.2019	uživatel vzdělávací sítě MEFANET	–
Awake kraniotomie – operace nádoru mozku s bdělou fází		9.2.2021	uživatel vzdělávací sítě MEFANET	–
Subarachnoidální krvácení z mozkového aneuryzmatu		9.2.2021	uživatel vzdělávací sítě MEFANET	–
Piální arteriovenózní malformace mozku		9.2.2021	uživatel vzdělávací sítě MEFANET	–

4-D hodnocení:

Skripta a návody	Edukační weby a atlasy	Digitální video	Prezentace a animace	Obrazový materiál – kasuistiky	E-learningové kurzy (LMS)	Nerecenzováno
Základní úroveň	Pokročilá úroveň	Specializační úroveň	Komplexní úroveň			Hodnocení Zvolte prosím dosaženou úroveň vzdělání a poté ohodnoťte výukový materiál především z hlediska vhodnosti materiálu pro samostudium. Student – student bakalářského nebo magisterského stupně Absolvent – absolvent bakalářského nebo magisterského stupně Ph.D. absolvent – postgraduální student, absolvent Ph.D. studia, odborný asistent, ... % Odeslat počet uživatelů, kteří již hodnotili: 1 100.0 % uživatelské hodnocení hodnotit
Tento příspěvek nebyl zkontrolován garantem obsahu portálu.