Vyhledávání

Tato kazuistika 2 pacientek ukazuje základní diferenciální diagnostiku mezi maligními a benigními ložisky prsů v mamografickém obraze a při ultrazvukovém vyšetření. Ke znakům malignity na mamografii patří nepravidelný tvar, spikulace a mikrokalcifikace, při UZ vyšetření nepravidelný tvar ložiska, neostré ohraničení, dorzální akustický stín, delší osa ložiska orientovaná kolmo k hrudní stěně (ložisko je vyšší než širší), zvýšená vaskularizace při dopplerovském zobrazení.

Jedná se o učební text určený jednak studentům LF, dále lékařům v postgraduálním vzdělávání i lékařům, kteří se chtějí podrobněji seznámit s problematikou roztroušené sklerózy. Roztroušená skleróza mozkomíšní (RS) je chronické, zánětlivé, demyelinizační onemocnění centrálního nervového systému (CNS) postihující mozek, míchu a optické nervy. Poprve byla popsána již v roce 1868 Jean-Martin Charcotem v patologických studiích pod názvem sclérose en plagues. Typickou známkou RS je opakující se demyelinizace CNS, diseminovaná v prostoru a čase. V současnosti postihuje celosvětově asi 2,5 miliónu lidí a je hlavní příčinou neurologické invalidity mladých dospělých osob. Navíc incidence a prevalence této choroby v posledních letech stále mírně stoupá. V posledních desetiletích došlo na základě intenzivního výzkumu k výraznému posunu v diagnostice a léčbě tohoto invalidizujícího onemocnění. Původní diagnostická kritéria se opírala především o klinický obraz a vyšetření mozkomíšního moku. Další vývoj laboratorních a zejména zobrazovacích metod významně napomámá diagnostikovat onemocnění již ve velmi časném stadiu a podstatně se uplatňuje také v diferenciální diagnostice. Magnetická rezonance (MR) a její pokročilé metody zobrazení, například magnetizační transfer, difuzně vážený obraz, spektroskopie, funkční MR, pulzní sekvence, relaxometrie a další umožňují hodnotit stupeň poškození tkáně, její reparaci, mozkovou atrofii a také účinnost imunomodulační terapie. Cílem této práce, která vychází z nejnovějších vědeckých poznatků, je shrnutí současných vědomostí, které se týkají diagnostiky, diferenciální diagnostiky a léčby této choroby. Vývoj nové, ještě účinnější, specifické farmakoterapie může podstatně zlepšit prognózu tohoto závažného onemocnění.